esgmeq - esgmeq (vyd. silver rocket, 2007)

Jako když se vystoupí z chebu na nádraží a hned vás oblehnou nejen romové s nabídkou cigár, chlastu a kvalitního mrdu s holkou, který dost možná není ani dvanáct. Erupce zvířeckosti, jakou lze bylo najít snad jen v Sudetech během divokýho vodsunu. Šílenství na prknech, která rozhodně neznamenají svět, spíš Peklo. Jako tátův starej magič Safír, kterej motá pásky s pravidelností návratu komety.

Jesliže si někdo myslel, že poznal pravej rokenrol, pak musel slyšet Esgmeq. Pokud ne, tak kecá. Syrovost, upřímnost, skutečnost...trochu klišé přívlastky, kterýma je leckterá recenze zasypala. Ale co jinýho dodat, když Esgmeq stačí necelá půlhodina k tomu, aby z vás udělali naprostýho trotla? Co s kapelou, která vám konečně vymaže z hlavy úděsnou vzpomínku na glamrockový úlety vašeho fotra? A co na to říká otec sám? „Ty vole, tohle my mít za bolševika, tak máš lano jistý frajere.“

Jo, tihle eponymní Esgmeq nás nenávidí, ale přesto nás všechny milujou, chlastaj za nás za všechny a jsou na nás závislí. Jestliže se má tahle planeta usmažit v pekle, Esgmeq k tomu budou dělat soundtrack. A Satan ať se posere, kokot.